K tomu, abych se znova vrátil ke stejnému tématu mě inspiroval kulatý stůl na téma standard učitelské profese (viz: http://www.ceskaskola.cz/2015/06/video-zaznam-kulateho-stolu-o-ucitelske.html)Text na České škole ve shrnující informaci (více jak 2-hodinový záznam jsem si netroufl sledovat) zdůrazňuje, že kariérní systém pevně souvisí se standardem učitele a je vlastně hlavní částí tohoto standardu. Jedním z hlavních diskutujících, který diskuzi i zahajoval, byl Jiří Kuhn. Je v textu označen za hlavního konstruktéra kariérního systému. Je zároveň ředitelem gymnázia, představitelem Asociace ředitelů gymnázií. Překvapilo mě to. Myslel jsem si naivně, že kariérní řád vznikl kdesi mimo kontakt s praxí a že Asociace ředitelů gymnázií je jakési sdružení odvážných nadšenců, kteří se snaží své školy od podobných pohrom chránit. Mě se naštěstí podobné věci už moc netýkají.
Zkusím si však představit, že mi je o mnoho let méně (nebo že KŘ platí už dávno a dávno). Jaké by to pro mě bylo. Inu zajímavé. Za svoji dlouhé „kariéry“ jsem i vzdělával kolegy z jiných škol, veřejně přednášel, publikoval. Takže ten nejvyšší stupeň byl stvořen právě pro mě! Má to ale jednu drobnou chybu. Tohle jsem nezačal dělat až ve zralém věku, ale před třicítkou. A nejsem v tom čím dál tím lepší a aktivnější, ale prakticky jsem skončil někdy ve 40. Co tedy se mnou?
Naskýtají se dvě možnosti. Někdy v 28 letech 3. stupeň, třeba v 33 pak 4. stupeň a po 40. degradace do dvojky (na vlastní žádost). Šlo by to tak? Řekněme, že ne. Pak bych to musel dotáhnout do konce a být navenek aktivní ještě nyní. Zbývá mi přes rok do důchodu. Takže příští rok (v 63) bych mohl školit třeba takto:
„Vážení přátelé, za kolikpak to máte? Za dost, viďte, za dost. Vůbec vám to teda nezávidím, nechtěl bych být na vašem místě. To já už stříhám metr! No pojďme k věci. Tak třeba učebnice! Ty dnešní, ty jsou úplně k ničemu, to jistě dobře víte. Já učím z učebnice vydané v roce 1985, ta byla skvělá. Už ji těžko seženete, ale zkuste to, to se vám vyplatí …“
