Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Veřejné knihovny jako kultůrní centra

Veřejné knihovny přestávají plnit funkce, které od nich očekáváme – to přesto, že jsou stále aktivnější a lepší …

Do „své“ knihovny jsem chodil asi 50 let, nyní jsem tam již rok nebyl a nechystám se tam jít. Náhodou jsem se ale podíval na její webové stránky a našel jsem tam anketu, která se ptala na úlohu knihoven v kulturním a sociálním životě obcí a měst. U ní jsme našel odkaz na výsledky předchozí podobné ankety, kterou zadala a zpracovala MU v Brně. Veřejné knihovny (včetně té naší) se stávají stále aktivnější, díky zájmu čtenářů i knihovníků roste jejich význam v životě obcí. Knihovny tak nejen půjčují knihy, ale pořádají zajímavá setkání, přednášky a diskuze – nejžádanějšími tématy jsou zdraví a životní styl.

Veřejné knihovny a léčitelé:

Knihovny vycházejí čtenářům a občanům svých obcí vstříc a nabízejí jim to, si nejvíce přejí – vedle setkání se spisovateli, se zajímavými osobnostmi, jsou to léčitelé. K nám dojíždějí pravidelně každý měsíc dva takoví pánové – jeden nabízí individuální zdravotní konzultace, druhý i pravidelné přednášky. Jejich aktivita předtavuje tak asi jednu pětinu z celkového počtu akcí. Přednášející léčitel vystupuje podobně asi ve 3-4 dalších knihovnách v regionu. Přednášky jsou sice zdarma, ale léčitelství je způsob obživy – knihovny tak z veřejných rozpočtů podporují výdělečnou činnost těchto osob. Jsme sice relativně na venkově, ale můžeme být spokojeni, že jdeme s dobou – podobně se totiž chová např. pražská Měststká knihovna: Mezi jejími akcemi jsou přednášky pořádané ve spolupráci s léčitelským časopisem Regenerace nebo přednášky známé PhDr. Marty Foučkové. (O ní jsem poprvé slyšel v 80. létech od svých kolegů – inženýrů, kteří si dálkově doplňovali pedagogické vzdělání, aby mohli učit na průmyslovce. Dr. Foučková je pro jejich praxi učila  o věkové regresi do ranného dětství až k porodu. Po r. 89 pak začala veřejně přednášet  a v regresi se posunula hluboko do doby před narozením jedince.) 

Knihovní fond:

Stejně jako vychází vstříc zájmu veřejnosti přednášková činnost , přizpůsobuje se tomuto zájmu knihovní fond. Vysoko převládají ženské romány a podobná tvorba (jako na pultech knihkupectví), doplňují je populárně naučné knihy o životním stylu i tradiční pan Däniken (za poslení rok 2 knihy). Knihovna je zřejmě hodnocena podle ekonomických hledisek – podle počtu čtenářů a návštěv, jednotlivé knihy podle čtenosti (ta, kterou lidé nečtou, přijde vyřadit).

Vyřazování knih:

Jednou za čas je třeba knihy protřídit a ty „nekvalitní“ vyřadit. Jsou to ty, které nejsou čtené. Některé je ještě šance odprodat (5 Kč za kus), některé se rovnou nabízejí zdarma. Vyřazena tak byla značná část odborných knih – nikdo je nečetl. Teď, když v knihovně moc nejsou, tak je tam nikdo ani nezkouší hledat – tak se nečtou ani ty zbylé (přijdou tedy brzy vyřadit) a nové podobné se nekupují (čtenáři je přece nechtějí).

Výchova mladých čtenářů:

Naše knihovna spolupracuje se školami a vychovává si tak novou generaci čtenářů. Vede je k lásce ke knihám, které pro ně vybrala a nakoupila, učí je tak poznat tu správnou „kvalitu“. Jednou z nich budou třeba i noví pravidelní návštěvníci přednášek o zdraví a dobří zákazníci obchodně zdatných léčitelů. Děti se setkávají na akcích v knihovně i ve večerních hodinách, aby (jak to popsal nadšený článek v místních novinách) „pocítily pozitivní energii“ prostoru knihovny.

Co čtu (bez knihovny)?

Odnesl jsem si pořádný kus veřejné knihovny domů – pár knih jsem po 5 Kč i koupil, několik desítek jich bylo zdarma (to byly ty skutečně kvalitní, u nichž měla knihovna strach, že je za 5 Kč neprodá). Další knihy ke mně podobně docestovaly odjinud. Netvrdím, že by pro mě v knihovně absolutně nic neměli -podle katalogu novinek mají za rok přes 300 nových knih pro dospělé, z nich by mě zajímalo možná 10. Ale hledat je tam mezi těmi ostatními mi snad za tu práci nestojí.


    nikdo zatím nehodnotil

4 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    S většinou, co autor napsal, musím hluboce souhlasit. Ale nejdříve jsem se skutečně lekla toho slova "kultůrní" v titulku. První reakce byla, že je to jistě recese. Nebyla! Napsat "kultůrní" po 50 letech docházky do knihovny? To snad ani není možné.

  2. avatar

    Díky za reakci. "Kultůrní" jsem převzal od společenství poněkud divočejších lidí, kteří vždy hleděli na oficiální, uhlazenou kulturu poněkud s despektem a dělali svéráznou kulturu vlastní (viz: http://www.facebook.com/?sk=welcome#!/SkalakuvMlynVMeziricku

  3. avatar

    Po tom, co jste napsal a čím jste vyjádřil všechny mé stesky na dané knihovny, jsem si myslela, že nemůžete být autorem "kultůry". Možná pak bylo lepší dát ten výraz do uvozovek (ale to byste zase hned v titulku příliš poukázal na svoje postoje). Zdravím.

  4. avatar

    Pokud z nějakého podivného důvodu sympatizujete s majitelem Skalákova mlýna "Parku kultůry a voddechu pro nepřizpůsobivé" (viz odkaz výše), pak se třeba přidáte k signatářům petice http://www.petice24.com/rybnicek_meziricko a pomůžete zachovat malý rybníček.
    Nejde jen o ekologii - Miroslav Skalický, nositel Cenu příběhů bezpráví 2011 společnosti Člověk v tísni, se spolu se svými přáteli velmi nelíbí místnímu obecnímu zastupitelstvu, které se proti nemu snaží vystupovat na všech frontách. Když se mu nedaří zatrhnout hudební festivaly ve Skalákově mlýně, chce prorazit zatím jinde.
    Díky za pochopení a případné podpisy!
     

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.