Školní jídelny – včera a hlavně dnes

Školní jídelny trpí dlouhodobě stejnými problémy: Nespokojeností strávníků a diktátem hygieniků. Existuje vůbec řešení?Do školní jídelny jsem začal chodit asi v 7 letech a byl to šok. Vařili tam něco úplně jiného, než jsem byl zvyklý a naprosto mi to nechutnalo. Dělali zcela jiné knedlíky, nesnášel jsem sladkou rajskou omáčku. Na Vánoce nám udělali tradiční sladkou černou omáčku – pro mě hrůza. Jíst jsem to musel  – stála nad námi s.učitelka nebo vychovatelka z družiny a hlídala, abychom dojídali. Výsledek byl někdy i takový, že jsem vyšel z jídelny a zvracel. Situaci přesně popisuje skvělý „Hrdý Budžes“, kde ale děti byly tak chytré, že někdo zaměstnal s.učitelku a další jí za zády proběhly vrátit jídlo k okénku. U nás jsme tento systém neměli.K obědům jsme občas dostali ovoce, třeba slavné kubánské pomeranče. Hlavní cesty od jídelny byly pak ovocem a jeho zbytky vystlány, i když šlo o ovoce , které nebylo moc k dostání. Dnes se mi zdá, že takových zbytků zahazují děti dokonce méně než tehdy.  Šk. jídelny nabízely běžně diety pro žáky po žkoutence – vařené maso + jídlo maštěné máslem (bez smažení, omáček). Když naše dcera v 90. letech prodělala mononukleozu, tak jsem jí poslal, ať si ve škole o dietu řekne – neexistovala.

Moje nechuť ke školním jídelnám mi vydržela dlouho – těsně před mou maturitou musela maminka do nemocnice, hned jsem si odhlásil obědy a 6 týdnů si denně vařil ovesnou kaši a byl jsem spokojený. Jako začínající učitel jsem dostal možnost chodit do šk.jídelny nebo využívat slevenky do bufetů. Raději jsem první čtyři roky učení chodil do bufíků na dršťkovou polévku a plíčky na smetaně, i když mi kolegové šk. jídelnu moc chválili. Pak jsem byl na rok přeložen na jinou školu  a začal chodit po létech do šk.jídelny. Byl jsem spokojený, vařili tam skvělé polévky se zelenými fazolovými lusky. Postupně jsem se začal trochu divit – fazolové lusky byly v polévce denně, celý rok. Žáci  je tedy pojídali několik let, učitelé snad i desítky let?

Liší se dnešní školní stravování? Určitě ano – je víc zeleniny, ta kdysi nebyla přes zimu k sehnání. Proč jsou tedy ti žáci (učitelé, rodiče) stále nespokojení?

Polévky:

Žáci nejedí polévky (ale kritizují je). Z mladších žáků si u nás vezme polévku tak každý 5., ze starších možná každý 10. i méně. Občas se někdo trochu podívá do hrnce a odejde. Polévky už přestávají jíst nejmenší děti – prvňáčci. Zjistí totiž, že je neunesou. Máme krásné nerezové tácy. Dva talíře a sklenička čaje nebo mléka na takovém tácu už je takový náklad, že ho nejmneší děti ke stolu nedonesou. Vzdávají polévku.

Jídelníček:

Ve šk. jídelně máme jíst zdravě = pravidelně luštěniny a mléko.  Naše jídelna vaří pro ZŠ + SŠ + dospělé strávníky (mimo učitele jsou to lidé produktivního věku pracující v okolí  a důchodci). Věkové rozmezí strávníků je tedy asi od 6 let do 90. Těch dospělých a dospělejších je víc, jídlo je většinou jedno dělané víc pro dospělé. Tak malé děti dostanou kousek dobrého špekového knedlíku, trochu výborného segedínu …

Luštěniny jsou zdravé a jsou tedy často. Zelený hrášek skoro denně – v polévce, omáčce, zeleninovém salátu. Já ho pečlivě lovím. Nedávno jsem jich vylovil asi 50, dalších asi 50 snědl – byl v salátu z těstovin. Bývá čočka nebo hrachová kaše. K hrachové kaši byla jednou polévka z luštěnin (tehdy byl výběr, šlo se tomu vyhnout). K luštěninám bývá nabízeno mléko, někdy ochucené mléko, které děti milují. To je pro silnější povahy. Stane se také, že je mléčná polévka (často kulajda) + luštěniny jako druhé jídlo. V tom případě si raději polévku nesu domů. Není to specialita naší šk. jídelny – slyšel jsem vyprávět mladou maminku, že její syn ve školce má dnes k obědu kulajdu a hrachovou kaši a bude ho bolet bříško. Známá se maminky ptala, proč to tedy jí obojí – jenže on to obojí má rád. Kde se tohle bere? Je to náhoda?

Zvláštní svět hygieniků:

Šk. jídelny nevaří, co je napadne, ale co jim je nařízeno.  Luštěniny + mléko ( třeba dohromady) je příkaz hygieniků, nevařit dvě různá jídla, ale většinou jen jedno také. Hygienici správně tuší, že když dětem nabídneme zdravé jídlo (luštěniny) a nějaké jiné, vyberou si to méně zdravé. Zdraví je třeba nařídit! Hygienici nechtějí vědět, že přece lze říct o okénka, že čočku nebo hrachovou kaši nechci nebo tohle prostě nejíst a zbyde vrcholně zdravý oběd: párek nebo uzené + kyselá okurka + chleba. Hygienici nechtějí vidět, že čím dál tím víc starších žáků do šk.jídelny nechodí (někteří přitom nechají rodiče v klidu platit obědy).  Dívky obědvají po léta 2 suché housky, jiní skvělou pizzu nebo párek v rohlíku. Nabídka rychlého občerstvení v okolí škol roste – trh funguje. Přibývá vegetariánek, šk.jídelny to nerespektují.

VŠ menzy:

Asi jsou různé. Dobrou nabídku poskytují ty větší. Znám např. dejvickou menzu pro technické školy  – nabízí denně 4 jídla, z toho 1 vegetariánské. Navíc si jde koupit zeleninový salát (malý nebo velký) nebo taky dort. Doporučuji svým studentům při výběru VŠ zvažovat i to, jak tam vaří. (J.Matějka)